Běžně lidé nevidí rozdíl mezi termíny platební karta a karta kreditní. Je to poněkud zavádějící. Kreditní karta značí zároveň i kartu platební, ovšem platební karta „kreditkou“ být nemusí. Platební karta představuje jakoukoli kartu, jež slouží k bezhotovostnímu platebnímu styku. Mezi platební karty se řadí právě kreditní karta, dále i debetní karta či charge karta.
Historie platebních karet
Jako zcela první platební kartu na celém světě vydala telefonická instituce v USA (kde taky jinde), vyrobena byla z plechu. Její vlastníci s ní mohli platit za telefonní služby a posílat faxy. Došlo k tomu v roce 1914. O necelých čtyřicet let později vstoupila na trh jedna americká banka s pravou platební kartou, ovšem vydávat ji bylo poměrně finančně náročné, z toho důvodu její výrobu prozatím ukončili. Až po deseti letech se této myšlenky chytila další americká banka. Ta již tento nápad dotáhla do zdárného konce. Pro banku to znamenalo velký úspěch a uživatelé to velice ocenili. Přes Velkou Británii se platební karta dostala také do Evropy, po které se neuvěřitelně rychle rozšířila.
Jak jsme již v úvodu článku avizovali, rozdělujeme platební karty dle typu zúčtování na debetní, kreditní a charge. Debetní karta se vztahuje k běžnému bankovnímu účtu. Jejímu nositeli umožňuje nejen bezhotovostní platební styk, avšak také vybírat si peníze přímo z bankomatu. Představuje to jakýsi klíč k běžnému účtu, na němž si majitel spravuje své finanční prostředky. Dá se vybírat jen ta suma, která je na účtu k dispozici, eventuálně i více, jestliže byl u banky zřízen kontokorent.
Též kreditní karty slouží k bezhotovostní platbě, ovšem v jejím případě se používají peníze banky. Na kartu se ukládá příslušný limit, a to na každý měsíc zvlášť. Závisí tak pouze na vaší potřebě, jestli částku vyčerpáte či vám z ní něco zůstane. Následně obdržíte vyúčtování spolu se složenkou k úhradě. Pokaždé se kreditní karty týká i bezúročné období, pokud v něm finance vrátíte zpět, nezaplatíte nic navíc. Kreditní karty jsou vhodné coby finanční rezervy, hodně lidí je používá také v cizině.
Charge karta se v mnoha ohledech podobá kreditní kartě. Rozdíl je v tom, že tady si nemůžete rozdělit splátky a zaplatit musíte jednou za dva týdny až jeden měsíc. Zpravidla tento druh karet využívají společnosti pro své zaměstnance, kteří často cestují a potřebují platit palivo, náklady na cestovné či ubytování.
Platební karty se též dělí na základě výrobních technologií, a sice na karty s magnetickým proužkem, s čipem, hybridní a v neposlední řadě také na karty embosované. Ty s magnetickým proužkem značí klasické plastové karty, proužek má černou barvu a lze s nimi zaplatit skutečně všude, kde disponují zařízením s čtečkou. Bohužel je nejméně zabezpečená. Kartu s čipem poznáte tak, že obsahuje takový malý plechový čtvereček, což znamená další identifikaci, proto je také bezpečnější. V současnosti banky vydávají karty hybridní, jež mají v sobě skryt jak magnetický proužek, tak i čip. Karta je mnohem bezpečnější a můžete s ní platit všude tam, kde mají zařízení s oběma těmito typy (proužek i čip). Poslední druh, který vám chceme představit, je karta embosovaná, jež má plasticky vystouplý kód. Oproti ostatním kartám má velkou výhodu v tom, že ji lze použít i na místech vybavených tzv. žehličkou.
